Na závěrečné konferenci projektu Metodika II měli účastníci možnost vyslechnout si hned dva technologicky zaměřené příspěvky. Vystoupení dr. Brdičky bylo opět protkáno spoustou podnětů vztažených na nutnost změny přístupu k výuce. Příspěvek utvářel opět novou strukturu, a měl tak co nabídnout i čtenářům Spomocníka, kde bylo mnoho dílčích informací již publikováno. Druhým příspěvkem byl na Spomocníku také publikovaný materiál, se kterým účastníky seznámil dr. Neumajer. Téma čteček elektronických knih plynule navázalo na vlivy technologií ve vzdělávání.
Rád bych se pustil do diskuse i po prvním vystoupení, druhý příspěvek ovšem bez reakce zůstat nemohl. Přesto však organizace selhala a čas určený na diskusi byl řečníky zcela spotřebován. Z tohoto důvodu reaguji alespoň tímto způsobem.
Nejvíce alarmující informace zazněla zhruba v polovině vystoupení. Mezi jednou z výhod využití iPadu ve výuce byly zmíněny minimální nároky na ICT gramotnost učitele. Jinými slovy: je jednoduché přístroj používat a tak s tím učitel nebude mít moc problémů. Položím-li si otázku, jaký učitel tyto technologie využívá, jak je využívá a co je k tomu potřeba, odpovídám si jednoznačně – je to učitel s nadhledem, učitel otevřený nejen novým technologiím, učitel, který je schopen polknout vlastní důležitost nositele vší moudrosti a změnit svou roli. V tom je právě ona otevřenost. Jedině přijme-li učitel roli facilitátora, průvodce a rádce, a má-li natolik široký přehled, aby mohl žáky efektivně navigovat, jedině pak může být okamžitý přístup žáků k informacím efektivně využit. Točení vrtule foukáním na přístroj, hýbání korunou pana krále v pohádkové knize nebo možnost vytáhnout obrázek z knihy a pak ho tam zase umístit žáky moc nenaučí – pobaví, ale nenaučí. Síla této technologie je v okamžitém přístupu k interaktivně prezentovaným informacím.
To vyžaduje naprostou změnu koncepce vyučování, což si stále mnoho učitelů nedokáže připustit. Při současných cenách, bude-li škola vybavena čtečkami, bude jich jen pár. Proto výuka bude spíše skupinová. Že to funguje, dokládá např. prof. Sugata Mitra. Klasický výklad již nebude mít smysl, protože kvalitní výukový materiál informace přenese lépe než učitel s dataprojektorem a tabulí, navíc činnost žáků nebude jen v poslouchání a zapisování. Také testy nemohou měřit míru zapamatování poznatků, protože na informace důraz v hodinách kladen nebude. A dalo by se pokračovat dál.
Samozřejmě, že i povrvhní učitelé 1.0 budou moci čtečky zapojit a šířit image „moderních hodin“. Tím ale žáky pouze zabaví a to na čím dál kratší dobu. Využití iPadů aj. tedy přináší mnohem víc, než jen novou pomůcku. Právě je potřeba minimálních nároků na ICT gramotnost učitele při práci s těmito technologiemi přinejmenším úsměvná. Při troše snahy si ICT gramotnost doplní každý učitel. Využít potenciál těchto technologií bude ale umět jen doopravdy otevřený učitel. A otevřenost v tomto ohledu se tak snadno (je-li to vůbec možné) učit nedá!
Bořivoj Brdička
10.11.2011 at 13.35Tvrzení, že využití mobilních technologií klade nižší nároky na počítačovou gramotnost učitelů, jsem ve vystoupení dr. Neumajera nezaznamenal. Možná jsem nedával pozor. Podle mého názoru je třeba mít hlavně jinou gramotnost – v nedávné době jsem o ní několikrát psal s označením „síťová“. Posílám link panu Neumajerovi spolu s výzvou, aby se vyjádřil.
Renata Kloubová
10.11.2011 at 15.13dobrý den,
na konferenci, o které zde píšete jsem nebyla, ale zaznamenala jsem ohlasy již na chatu včerejšího online setkání. Zde bych chtěla reagovat na váš příspěvek. S vaším názorem naprosto souhlasím, ale problém vidím hlavně v tom co píšete na konci tohoto příspěvku. \“Při troše snahy si ICT gramotnost doplní každý učitel. Využít potenciál těchto technologií bude ale umět jen doopravdy otevřený učitel. A otevřenost v tomto ohledu se tak snadno (je-li to vůbec možné) učit nedá!\“ Sama si totiž myslím, že mi otevřenost nechybí, zvlášť otevřenost k využívání nových postupů a zavádění nových metod do výuky, jsem ochotna si nejen doplnit základní ICT gramotnost a dále se vzdělávat a už jsem, díky našemu kurzu, pochopila, že je všechno, co potřebuji vědět uloženo, ne u mých přátel, ale u mého přítele – internetu a jeho různých vyhledávačích. Ale stejně mám pocit, že bych pro to abych splňovala všechny požadavky \“budoucího školství\“ potřebovala vystudovat sama novou VŠ, kde by se mi věnovali minimálně tak, jak v tomto kurzu a pomohli mi s rozkrýváním všech problémů týkajících se tohoto tématu.
Na závěr poznámka: než jsem se přihlásila do tohoto kurzu, měla jsem pocit, že patřím mezi učitele se základní a možná i trošku rozšířenou ICT gramotností;-) teď, na jeho konci, vidím jak moc jsem si fandila a jak moc jsem v této oblasti zaspala, jak moc jsem v této oblasti \“nevzdělaná\“..
Ondřej Neumajer
10.11.2011 at 17.15Dobrý den,
jsem rád, že diskuze pokračuje alespoň touto formou. Před reakcí na Váš postřeh bych ještě rád upřesnil, že mé příspěvky na obdobných konferencích považuji za popularizační, snažím se posluchače zaujmout, ukázat věci z nadhledu či jiného úhlu, možná trochu hecovat. Na rozdíl od kolegy dr. Brdičky nejsem tak výrokově přesný. Proto je vždy vzhledem k času na prezentaci pro mne obtížnou otázkou vyváženost, tedy míra zjednodušování vs. exaktnost.
V prezentaci skutečně zaznělo, že využívání tabletů (míněno iPadů) snižuje nároky na ICT gramotnost učitelů, což lze spatřovat zejména ve zmenšování role učitele jako technické podpory žáků. To je zpětná vazba, která vychází především z amerických zkušeností. Ergonomie ovládání iPadu a vlastně celá filozofie tabletu určeného laikům (např. aplikace vždy v popředí přes celou obrazovku, potlačení souborového systému a dalších nastavování před uživatelem, ovládání dotykem, gesty atp.) umožňuje ovládat zařízení intuitivněji, s výrazně menšími znalostmi a dovednostmi, nežli je tomu v případě běžných počítačů. Je pravda, že toto se vztahuje pouze k ovládání zařízení, tedy spíše k počítačové gramotnosti, ne zcela přesně k požadavkům na ICT gramotnost jako celek (jak jejích 5 složek popisuje kolegyně Růžičková http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/9629/ICT-GRAMOTNOST.html/) .
Při jisté míře zobecnění bych asi mohl napsat, že „méně T, více P“, tedy že na zmíněném modelu TPCK je možné pozornost z některých složek práce s technologiemi věnovat pedagogice. To je např. zmíněno v jiném bodu prezentace: „nutí učitele modifikovat výukové metody tak, aby byly jejich možnosti využity“. Pravda je tedy spíše v tom, že používání nových technologií jako jsou tablety, mění požadavky na strukturu dovedností uživatelů. Požadavky na učitele jsou naopak zvyšovány.
ON
Jitka Rambousková
10.11.2011 at 17.31Jak jsme tak na konferenci seděli a před námi na stole ležely iPady i jiné tablety, tak jsem si říkali, že nás nutí myslet jinak. Že jsme měli chuť a baví nás to, tak jsem se naučili s nimi pracovat, najdeme a hledáme, co potřebujeme, ale pro „běžného učitele“ to může být neřešitelné. Dokonce zazněl příklad školy, kde jim asi půl roku leželo 10 iPadů, které nikdo nepustil, protože netušili co s nimi. Takže nároky jsou určitě jiné, ale potenciál tabletů je obrovský.
Martin Vonášek
11.11.2011 at 10.15Měl jsem možnost sledovat podobné vystoupení pana Neumajera na konferenci v Ostravě pořádané společností KVIC a pokud tam ona inkriminovaná slova zazněla (minimální nároky na ICT gramotnost učitele) tak jsem vůbec neměl pocit, že bych si s iPadem v hodině zjednodušil celou svojí existenci ať už v oblasti T, P či C tohoto mnohokrát zmiňovaného modelu. V tomto směru považuji příspěvěk pan Ruska za trochu \“zbytečný\“. Nicméně chápu, že středeční vystoupení mohlo mít jiné vyznění. Využití iPadu a nebo podobných dotykových zařízení logicky povede ke změně výuky, pokud pokud taková změna nenastane, tak je opravdu můžeme nechat ležet ve skříni, protože v opačném případě napáchají více škody než užitku. Myslím, že je to podobné jako když v hodině pustíme film, který žáci stejně neshlédnou celý, je to bez jakékoliv vazby na učivo a bez jakéhokoliv rozboru. Stejné to bude s iPadem při stále stejném přístupu – mám už pár představ jak bych takové zařízení používal a protože podobné \“hračičky\“ mám rád, tak se opravdu těším zda-li to dám či ne, jak říkají moji studenti:)
Martin Rusek • Post Author •
11.11.2011 at 11.09Pane kolego Vonášku, máte pocit, že cílem příspěvku je poukázat na danou frázi?
Martin Rusek • Post Author •
11.11.2011 at 11.23To ON: Vaše sdělení a to, co píšu je shodné, vím. Měl jsem potřebu poukázat na možné úskalí využívání těchto technologií. Dokonce jsem včera v Alze porovnával tablet Samsung a iPad a dávám Vám za pravdu i v té ergonomii. Díky za příspěvek!
Martin Vonášek
11.11.2011 at 11.43Pane kolego Rusku, takový pocit nemám, zapomněl jsem slovo zbytečný dát do uvozovek a svoji chybu napravuji:) Ostatně ve svém komentáři dále pokračuji a k tomu mě přiměl váš příspěvek, takže díky:)
Martin Rusek • Post Author •
12.11.2011 at 23.47Díky i Vám! Budeme se těšit na Vaše postřehy z hodiny, kdy jste to dal. 😉
Iva Dobiášová
20.11.2011 at 18.48Martine, myslím, že jste charakteristikou učitele, který dokáže využít výhody nejen iPadu, ale i dalších technologických „hraček“, velmi dobře charakterizovat a poukázal jste na bolestné místo s tím spojené. Není totiž mnoho učitelů, kteří cituji: učitel, který je schopen polknout vlastní důležitost nositele vší moudrosti a změnit svou roli.
Zdeněk Sotolář
4.12.2011 at 22.00Říkáte, že \“Klasický výklad již nebude mít smysl, protože kvalitní výukový materiál informace přenese lépe než učitel…\“ Nevím, jaká je vaše definice \“klasického\“ výkladu. Ale viděl jste film Obecná škola? To byl dějepisný výklad! Mimochodem: v té tučně vytištěné větě vidím slovo moudrost. Myslíte, že právě k té nás přivedou technologie?
Martin Rusek • Post Author •
4.12.2011 at 22.13Vážený pane kolego, děkuji za Váš komentář. Na famózního Jana Třísku si pamatuji, byl to přesvědčivý herecký výkon a učitel musí být také hercem. Naneštěstí ani v dějepise nejsou všechny probíraná témata zvoucí k podobnému přístupu, o ostatních předmětech, např. fyzika, chemie nemluvě. Nemyslím si, že bychom měli vše staré opustit a vrhnout se novým směrem. Jen je zapotřebí NĚCO skutečně začít měnit, jelikož onen výklad, a ruku na srdce v poněkud slabším provedení, na školách převládá. Přednášíme, diktujeme a zkoušíme, to je ale špatně! Aktivity musejí být rozmanitější, a k tomu technologie nemalou měrou mohou a budou přispívat. Pokud jde o onu tučně psanou větu, mám pocit, že jste přesně nepochopil, co jí bylo myšleno.
Zdeněk Sotolář
5.12.2011 at 13.15Ale pochopil. Jenom bych nahradil slovo moudrost slovem informace. Tam jsou technologie doma. Ale tam jsou doma bohužel také učitelé. V tom nejsme ve při. Pokud by učitelé byli nositeli právě moudrosti, to by nebylo tak špatné.
Martin Rusek • Post Author •
5.12.2011 at 13.42Určitě to neberu jako při, pane kolego. Bez diskuse bychom se tu jen plácali po ramenou a stagnovali. My musíme běžet dvakrát tak rychle; i profesionální běžci, běžkaři i sprinteři radši běží v chumlu, aby se mohli na špici střídat a prorážet si vzduch. Co se slova moudrost týče, opravdu v tom polykání nositele vší moudrosti necítíte ironii? Pamatuji si na mnoho svých učitelů s tímto postižením, sleduji to na svých kolezích, pocit, že by to tak mohlo být se dostavil při výuce i ke mně. Dost to souvisí s konstruktivistickým pojetím výuky. Žáka už nenahlížíme jako prázdnou nádobu, ale jako někoho, kdo má vlastní zkušenosti, vlastní kognitivní síť, která se s přijetím každé nové informace mění (někdy i od základu). Bylo by nesmírně chybné myslet si, že VŠE zná učitel a tak to nalije do prázdné nádoby – žáka. Naopak, jedině učitel, který si o sobě nemyslí, že disponuje vší moudrostí – a nejedná tak – může žáka posunout do středu vyučovacího rpocesu.