Druhá přednáška pořádaná v e-learningovém kurzu Vzdělávací technologie pro 21. století udeřila hřebíček na hlavičku. Docent Zounek z MUNI prezentoval výsledky svého výzkumu (Zounek, Šeďová, 2009) zaměřeného na ICT ve školách, využívání učiteli i žáky atp. Při poslechu přednášky mě napadlo několik otázek:
Z prezentovaných dat jsem pojal podezření, že se pouze ženeme za co největším počtem počítačů ve škole. Jak jinak si vyložit alarmující údaj, že v ČR spadá ve školách osm žáků na jeden počítač? Co kdyby to bylo jen šest žáků, nebo dva? Jak často by u počítače bylo prázdno? Jak by se vyplatily? V kolika hodinách týdně je při současné koncepci vzdělání, zkušenostmi a kompetencemi učitelů možné počítač využít? Kam by se taky všechny vešly? Idea učeben plných stolních počítačů je děsivá.
Jen velmi zřídka slýcháme o mobilních počítačových laboratořích, vozíčcích s notebooky nebo netbooky, které si žáci na hodině zkrátka vypůjčí. I zde je ovšem nasnadě pochybnost o efektivitě výuky v modelu 1:1. Aby taky ne, ve světě se toto téma probírá poměrně hojně (http://spomocnik.rvp.cz/clanek/12091/V-USA-SE-DISKUTUJE-O-VYUCE-11.html, http://spomocnik.rvp.cz/clanek/11297/NASTUP-TABLETU-JE-DEFINITIVNIM-VITEZSTVIM-11.html). Leckdo by také mohl mít strach o životnost takto půjčovaných a stále poměrně drahých počítačů. Jiní by zase mohli zapochybovat o připravenosti pedagogického sboru využívat tyto technologie. (Zde ovšem vzlétla první vlaštovka v podobě kurzu M-learning – využití mobilních technologií ve výuce.)
Ve zmiňovaném výzkumu (Zounek, Šeďová, 2009) mě taky zaujala pasáž věnovaná počtu a stáří počítačů, které mají k dispozici učitelé. Pětiletý stroj jakoby byl něco alarmujícího, co nutně táhne výuku zpět. Při poslechu těchto informací mě napadalo mnoho věcí: Kolik z mých kolegyň (a kolegů) ve škole prohání aplikace, které by počítač ve sborovně nebo kabinetě nezvládl? Kolik z nich vůbec počítač ve výuce a pro výuku používá? Připravuje-li si učitel elektronické podklady, je to ve škole nebo spíše doma? Je opravdu stáří počítače indikátorem kvality přípravy, nebo jde jen o scestí, protože na maily, prohlédnutí jídelníčku, zápis známek a tisk dokumentů stačí i starší stroj?
Aby všechno nevypadalo jako moje skepse k ICT, musím projevit zájem o zavádění ICT do škol. Konkrétně ale mobilních technologií, které nebudou vázány na konkrétní třídu. V hodině chemie, tak jako v každé jiné, je moře možností využití ICT byť jen jako zdroje informací, motivace či testovacího nástroje. Dostat se ale do PC učebny je poměrně nemožné, jelikož ta je okupována předměty jako je psaní na klávesnici a samozřejmě všespásným IVT/ICT/IKT nebo jak se to různě jmenuje. To, že by technologie konečně plnili své původní poslání média, nikoli samostatného předmětu, a navedla tak žáky na tu pravou cestu svého využívání, je tak poměrně nemožné.
Co zbývá? Doufat v to, že jednou budou ve školství peníze, které: 1) přivedou kvalitní učitele a umožní odchod těm méně kvalitním, 2) umožní zařízení škol technologiemi stačícími současným trendům, 3) nabídnou učitelům dostatečné možnosti vzdělávat se a běžet s dobou (viz Efekt Červené královny – skoro dole). Anebo doufat v to, že se chytré telefony a další komunikátory vyvinou tak, že cena low-endových zařízení bude pramalá, a tak jednou budeme moct počítat s tím, že žáci zaloví v kapsách a my 1:1, budeme-li z toho běhu schopni chytit dech, tuto technologii využijeme.
Jitka Rambousková
29.9.2011 at 21.40Zcela souhlasím, že některá čísla jsou dost zavádějící a o kvalitě výuky a využití technologií vypovídají málo.
O „všespásném IVT/ICT/IKT“ bych už trošku polemizovala. Protože jsou stále věci, které určitě stojí za to, naučit v samostatném předmětu a v ostatních využívat. Když budu chtít použít třeba Excel v matematice či fyzice, tak asi nebudu chtít začínat s výkladem o formátování buněk, práce se vzorcem a funkcemi a vysvětlováním hranic pro tisk. To by měli znát ze všespásného IVT/ICT/IKT a v matice, ekonomice, fyzice,… využiju a rozeberu ty funkce, které potřebuji a ukážu využití specializované. Prostě základy v IVT/ICT/IKT a podrobné využití v jednotlivých předmětech.
Ilona Zahalkova
29.9.2011 at 21.51Předpokládám, že nákup nových počítačů nespočívá často ani tak v navýšení počtu, jako v modernizaci stávajících učeben. U nás například dvě učebny (celkem asi 43 PC na 500 žáků) ve stáří zařízení sedm a deset let. Jeden parametr hovořící za vše, operanční paměť 252 MB. Učitelé z pochopitelných důvodů učebny ani moc nevyužívají – nelze tam normálně pracovat. Poměr 1:1 bych reálně neviděla na počet žáků školy, stačil by na počet žáků dané skupiny k počtu PC v učebně.
Martin Rusek
30.9.2011 at 0.47Jitko, opravdu myslíte, že je formátování buněk a další podobné úkony natolik složitá operace, že je zapotřebí jim věnovat tolik času? Není právě toto s příchodem např. MS Office 2007/2010 stále intuitivnější? Víme všichni dobře, že žáci tohle zvládnou bez nás. Jestli je něco, co zbývá jako náplň IVT, pak je to jakási nauka o efektivním využívání toho, co už sami ovládají převážně pro zabití volného času, nebo se mýlím?
Martin Rusek
30.9.2011 at 0.51Ilono, 1:1 neznamená nutně 500 počítačů do Vaší školy. Takoví kolegové tělocvikáři, výtvarkáři nebo občankáři by měli jistě radost, že ve všech hodinách mohou a měli by počítače využít. Souhlasím s Vámi, že pokud vládne ve skříni počítače doba ledová, nic se nedá dělat. Na druhou stranu, co dělat v situaci naprosto opačné? Mít teď potřebnou techniku, pomohla by u Vás na škole?
Jitka Rambousková
30.9.2011 at 6.34Mám zkušenost ze ZŠ a řadu věci je opravdu třeba vysvětlit. Řadu věcí se opravdu naučí sami, ale rozhodně ne všechno a navíc dost povrchně a nahodile. A domnívám se, že než by kolegové začali vyuku třeba seznámením s tvorbou prezentací, tak to radějí odpískají. Třeba se obávám zbytečně, ale podle situace kolem sebe to tak cítím.
A co s počítačem umí? Nenechte se zmást, umí ovládat profil na Lidech a FB a hrát nějakou hry. Všichni mají mail, ale neumí ho poslat. Všichni umí udělat písmena velikosti 72 a zelená, ale bezpečně zmáčknou Enter na konci řádku. Takže ano, potřebují se naučit používat počítače efektivně.
Do jedné hodiny \“počítačů\“ na druhém stupni opravdu nacpete stěží holé základy. A zrušit ICT, tak budu hladem 🙂
Martin Rusek
30.9.2011 at 9.36Určitě by to bylo moc radikální, to je pravda. Na druhou stranu tvorba textů a odesílání mailů je v hodinách IVT jaksi umělá. Požadovat dobře zpracovannou prezentaci nebo korektní mail jako výstup v jiném předmětu (sdělení tak má nějaký další ssmysl), mi připadá jako lepší nápad. Jistě, v hodinách na to není čas, mnohdy ale proto, že radši učíme milióny typů vedlejších vět, definice fyzikálních veličin nebo latinské názvy boletus luridus 🙂 – protože se to dobře zkouší – namísto toho, abychom se zaměřili na funkčnější obsah.
Bořivoj Brdička
30.9.2011 at 11.01uč-IT-el – to je, Martine, opravdu dokonalé logo! A koukám, že nejsem zdaleka prvním, kdo vás čte. To je skvělé. Pro ty z vás, kteří Martina Ruska neznáte, je autorem celé řady zajímavých článků našeho Spomocníka. Vypíchl bych komplexní zpracování myšlenek profesora Mitry (http://spomocnik.rvp.cz/clanek/10053/), za nějž se dostal do Metodické pomoci.
K tomuto článku mě napadlo jen to, že až budou učitelé neinformatických předmětů počítačově gramotní, bude možno vaši vizi naplnit. Do té doby bude informatik mít ten svůj vlastní píseček, na který bohužel dost často ani moc nechce někoho pouštět. Jitko, to si rozhodně neberte osobně!
Ilona Zahalkova
30.9.2011 at 12.21Martine, proč ubíjet ty, kteří by pracovat s technologiemi chtěli? Netvrdím, že po nákupu nových počítačů, projektorů atd. začneme okamžitě všichni svou „novou éru“, ale měli bychom podpořit alespoň ty, kteří mají elán a chuť.
Martin Rusek
30.9.2011 at 14.05Příliš Vám, Ilono, nerozumím. V textu není ani jedn azmínka o ubíjení pokrokuchtivých. Řekl bych, že je to snad ve všech mých vyjádřeních tady nebo na Spomocníkovi dokonce naopak 🙂
Jitka Rambousková
30.9.2011 at 14.36Nebojte, osobně to neberu. 🙂 Raději učím technologie napříč předměty a klidně Excel odučím v matice a prezentace v dějepisu. A taky to dělám, ale zatímco většina kolegů ne. Proto beru IVT jako službu ostatním, jako základ, na kterém mohou stavět a usnadnit jim využívání technologii. A směrem k žákům jako určité nasměrování a ukázku dalších možností, které zatím nepotkali nebo potkat nechtěli.
Mira Friedrichová
30.9.2011 at 14.56Přiznávám se, že k pedagogickým výzkumům mám poměrně skeptický. V rámci DPS jsem nastudovala knihu Moderní pedagogika klasika Průchy (PRŮCHA, Jan. Moderní pedagogika : [věda o edukačních procesech]. Vyd. 1. Praha : Portál, 1997. 495 s. ISBN 8071781703.), kde se to výzkumy jen hemží a moc užitku mi to v pedagogické práci věru nepřineslo. Vážně nevím, jak využít informaci srovnávající počet pedagogů třeba v Peru s počtem pedagogů kdekoli jinde.
Ale vážněji. Také si myslím, že parametr o tom, kolik je kde počítačů, je v podstatě nezajímavý a nic neříkající. Mám zkušenost, že když můj 1. syn byl v první třídě, řada iniciativních rodičů darovala škole nejrůznější vyřazená PC, takže v každé první třídě byl PC, další byl i v družině … a bylo to úplně nanic. Učitelka nevěděla co s tím, děti se hádali, takže nakonec to používali jen jako jakousi „odměnu“, kdy těm hodným dovolili si čas od času zastřílet :).
Když byl v první třídě můj druhý syn (o 5 let později), neměli tam nic, ani přístup k internetu. Ale měli tam osvícenou učitelku, která prostě věděla, co dělá. Nosila do hodin vlastní notebook a nechala děti s ním pracovat, když bylo potřeba. Když měli téma lidské tělo – hledali informace v nainstalovaném výukovém programu, když dělali projekt hudba, vyjadřovali pocity z poslechu mimo jiné i v Malování. Ve výtvarce ve stejném období jednak malovali fragmenty hudebních nástrojů, ale někoho napadlo to vyfotit mobilem a paní učitelka to podpořila.
A ještě jedna poznámka, byť učím IKT musím v zásadě prohlásit, že si také nejsem tak docela jistá, jak moc je to samostatný předmět. V podstatě souhlasím s Martinem, ale záleří z které strany se na to nahlíží
Řeším to tak, že se snažím v IKT učit NĚCO jiného – prostřednictvím a s využitím technologií.
Např. k oblasti finanční gramotnosti:
• Učíme se různé způsoby vyhledávání informací na internetu a snažíme se odlišit věrohodné informace od ostatních. Tak požaduji od studentů, aby našli, komu patří objekt v katastru …. Číslo … Studenti se naučí, že existuje katastr nemovitostí. Hned v rámci toho mohu ukázat práci s mapou. • Studenti se učí prezentovat. Mají si představit, že jsou na brigádě v cestovní kanceláři, která pořádá výlety pro školní děti. Sestavují program cesty, včetně rozpočtu (v Excelu) celkem a na jednotlivé dítě. Hledají reálné ceny dopravy, vstupného. Uvědomí si, že při různém počtu účastníků vyjde na jednoho různá cena. Pak zkoumáme, kolik by si chtěli vydělat, kdyby dělali průvodce. Uvědomíme si, že existuje hrubá a čistá mzda. Hledáme kalkulačky, které to umí spočítat. Tím se dostaneme i k daním. To je nazpátek cesta jak ukázat k čemu se hodí tabulkový editor. • V rámci práce s grafikou mají studenti za úkol vyrobit reklamu v podobě fotografie, obrázku nebo videa. Úvodem si motivačně prohlížíme několik vybraných reklamních spotů a snažíme se identifikovat, nač nás chce inzerent nalákat. Používám reklamy y oblasti nabídky úvěrů a jiných finančních produktů a v rámci toho vysvětlím i RPSN. • Do přečtení standardu jsem si neuvědomila, že do finanční gramotnosti patří třeba i smlouvy, takže se pokusím to využít třeba ve Wordu, nakonec je jedno jaký text se učí student zformátovat.
Možná pro představu co mám na mysli si dovolím ocitovat vlastní článek – http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/11639/vyhledavaci-rozcvicka.html/
David Yilma
30.9.2011 at 15.34Přeneseno z FB:
Ahoj, souhlasím s co největší integrací výuky ICT do života školy. U nás na ZŠ jsem se o pár kroků pokoušel s různou úspěšností. Na druhou stranu, není možné učit ICT pouze integrálně. Přeci jen, spousta věcí kolem uživatelského používání (mluvíme o úrovni ZŠ) je třeba naučit, vysvětlit, ukázat (někdy spíš přeuči viz debata pod článkem). Jitka z debaty vystihla úplně přesně na jaké úrovni žáci PC používají. A to je třeba aktivně měnit, což není možné v jiných předmětech (vlastní zkušenost, učím biologii). Jako rozumnou cestu si představuji zadávání výstupů v dalších předmětech s použitím počítačů. Podporu tvůrčí činnosti žáků, používání PC učeben k výuce všech předmětů apod. Mobilita je z mého pohledu věc dosti diskutabilní a v současnosti zatím nepoužitelná. S dalším vývojem v oblasti mobilních technologii si umím představit, že to někdy snad konečně půjde.
Martin Rusek
30.9.2011 at 16.18Děkuji kolegyni za vyčerpávající odpověď, ukázku vlastních přístupů i článek, který si s chutí přečtu 🙂
Martin Rusek
30.9.2011 at 16.24Souhlasím s Davidem, že je zapotřebí od žáků vyžadovat efektivní využití ICT při jednotlivých výstupech z dalších předmětů. Napadá mě jeden příklad, který nezazněl: jako učitel angličtiny se setkávám s přístupy kolegů, kteří nechávají své žáky psát eseje či dopisy – sa,ozřejmě ručně. Jako výuková metoda je to jistě skvělé, na opravování (v tramvaji) určitě taky. Položme si ale otázku, kolik takových esejů (mimo nesmyslně koncipované maturitní písemky nebo Cambridgeské jazykové zkoušky) budou žáci psát? Úkoly podobného rázu proto vyžaduji emailem, protože to je způsob, který budou využívat. Opravovat hlavičky, pozdravy, logické členění textu, zdvořilostní zakončení můžu i tak, o gramatice nemluvě. 🙂
Najdeme nějaké příklady toho, kdy je to bez ICT vhodnější?
Mira Friedrichová
30.9.2011 at 16.58Pokud je ten dotaz myšlen obecně, tak určitě ano. Určitě je lepší v první třídě najít sedmikrásku na hřišti, než si jí prohlédnout na notebooku. Určitě je lepší naplnit lahev vodou a strčit do lednice, když chci zkoumat skupenství, než se podívat na animaci tání ledovce. A určitě je lepší přimět studenty aby uměli vyjádřit a obhájit nějakou tezi, než aby na to vyrobili jen prezentci v PowerPointu.
Iva Dobiášová
1.10.2011 at 13.21Martine, jako učitelku CEJ-ZSV mě napadá spousta okamžiků, kdy je to bez ICT vhodnější. Napadají mě například chvíle, kdy se věnujeme osobností a sociální výchově, formování osobnosti, postoje apod.
Na druhou stranu jako četšinářka souhlasím s tím, že nutit studenty psát rukou je dnes tak trochu přežitek. Vzhledem k současné státní maturitě je ale i já občas vybízím, aby si text zkusili napsat v ruce a u maturity pak nebyli zbytečně stresovaní z něčeho, na co nejsou zvyklí – z psaní perem nebo propiskou. Co s tím nadělám?
Martin Rusek
2.10.2011 at 19.16🙂 díky za reakce, milé kolegyně. Zakončení komentáře jsem smazal a úmyslně formuloval stávající ve snaze vyvolat odpověď. Samozřejmě máme spoustu situací, kde je vhodné se technologiím přímo vyhnout. To je zapotřebí mát neustále na mapěti, jinak by se nám to také mohlo vymknout.
Martin Rusek
2.10.2011 at 19.20Ivo, překvapila jste mě. Od učitelky ČJ bych čekal naprosto odlišný názor. Narážíme sice v nižším věku na rozvoj drobné motoriky, od určitého věku už to ale nevytrhneme. Drtivá většina komunikace se dnes, byť v rozmezí 160 znaků nebo krátkých sdělení bez velkého písmena nebo tečky za větou, většinou okořeněná smajlíkem, odehrává přes klávesnici/displej. I takovou činnost je možné ve škole zušlechťovat a tříbit.
Blanka Kozáková
3.10.2011 at 22.50„Je opravdu stáří počítače indikátorem kvality přípravy, nebo jde jen o scestí, protože na maily, prohlédnutí jídelníčku, zápis známek a tisk dokumentů stačí i starší stroj?“
Mám podobné pochybnosti. Osobně mi stačí „tlustá roura do internetu“, on-line aplikace a mozek. Hledám cestu JAK. Ale není to tak o technologii, jako o scénáři lekce (vzděláváme učitele a to je náročné). Hodně jsem se inspirovala knihou Působivé prezentace (neomezujme na MS) http://knihy.cpress.cz/pusobive-prezentace.html
Možná pomůže.
Martin Vonášek
4.10.2011 at 10.44Souhlasím s výhledem Co zbývá? Určitě by šel o řadu dalších věcí doplnit. Jen k 1:1 – myslím, že mnohem lepší cesta než plošné zavádění je právě ta, kterou vyjadřujete – běžet závod, který není možné doběhnout do cíle, ale aspoň si ho užívat a počkat až chytré telefony dospějí do stádia, kdy na model 1:1 už budeme zase o trochu lépe připraveni. Trochu jsem řešil využívání počítače v hodinách, kdy tři žáci mají notebook, 10 chytré telefony různé kvality a zbytek (20 žáků) nic – těm s notebooky či telefony dávám určité úkoly, které pak prezentují ostatním, ale je velmi těžké to časově sladit (jak dlouho jim úkol bude trvat, která témata budou sami prezentovat, budou-li pracovat individuálně či ve skupině a hlavně jak celý úkol koncipovat) – zabere to hodně času přípravy a tak chápu učitele, který používání tří notebooku ve svých hodinách zakazují, lepší by v takovou chvíli bylo, kdyby počítače nebo chytré telefony měli všichni. Ostatně je to to tématem velké diskuze, jak odkazujete. Připsal jsem jen trochu vlastní praxe:)
Martin Rusek
4.10.2011 at 22.13A díky za ni, pane kolego. Zajímalo by mě víc k tomu, jak práci žáků organizujete. Třeba se to dočteme na Vašem blogu? 😉