Jak jsme na tom ve školách s ICT?

Druhá přednáška pořádaná v e-learningovém kurzu Vzdělávací technologie pro 21. století udeřila hřebíček na hlavičku. Docent Zounek z MUNI prezentoval výsledky svého výzkumu (Zounek, Šeďová, 2009) zaměřeného na ICT ve školách, využívání učiteli i žáky atp. Při poslechu přednášky mě napadlo několik otázek:

Z prezentovaných dat jsem pojal podezření, že se pouze ženeme za co největším počtem počítačů ve škole. Jak jinak si vyložit alarmující údaj, že v ČR spadá ve školách osm žáků na jeden počítač? Co kdyby to bylo jen šest žáků, nebo dva? Jak často by u počítače bylo prázdno? Jak by se vyplatily? V kolika hodinách týdně je při současné koncepci vzdělání, zkušenostmi a kompetencemi učitelů možné počítač využít? Kam by se taky všechny vešly? Idea učeben plných stolních počítačů je děsivá.

Jen velmi zřídka slýcháme o mobilních počítačových laboratořích, vozíčcích s notebooky nebo netbooky, které si žáci na hodině zkrátka vypůjčí. I zde je ovšem nasnadě pochybnost o efektivitě výuky v modelu 1:1. Aby taky ne, ve světě se toto téma probírá poměrně hojně (http://spomocnik.rvp.cz/clanek/12091/V-USA-SE-DISKUTUJE-O-VYUCE-11.html, http://spomocnik.rvp.cz/clanek/11297/NASTUP-TABLETU-JE-DEFINITIVNIM-VITEZSTVIM-11.html). Leckdo by také mohl mít strach o životnost takto půjčovaných a stále poměrně drahých počítačů. Jiní by zase mohli zapochybovat o připravenosti pedagogického sboru využívat tyto technologie. (Zde ovšem vzlétla první vlaštovka v podobě kurzu M-learning – využití mobilních technologií ve výuce.)

 

Ve zmiňovaném výzkumu (Zounek, Šeďová, 2009) mě taky zaujala pasáž věnovaná počtu a stáří počítačů, které mají k dispozici učitelé. Pětiletý stroj jakoby byl něco alarmujícího, co nutně táhne výuku zpět. Při poslechu těchto informací mě napadalo mnoho věcí: Kolik z mých kolegyň (a kolegů) ve škole prohání aplikace, které by počítač ve sborovně nebo kabinetě nezvládl? Kolik z nich vůbec počítač ve výuce a pro výuku používá? Připravuje-li si učitel elektronické podklady, je to ve škole nebo spíše doma? Je opravdu stáří počítače indikátorem kvality přípravy, nebo jde jen o scestí, protože na maily, prohlédnutí jídelníčku, zápis známek a tisk dokumentů stačí i starší stroj?

 

Aby všechno nevypadalo jako moje skepse k ICT, musím projevit zájem o zavádění ICT do škol. Konkrétně ale mobilních technologií, které nebudou vázány na konkrétní třídu. V hodině chemie, tak jako v každé jiné, je moře možností využití ICT byť jen jako zdroje informací, motivace či testovacího nástroje. Dostat se ale do PC učebny je poměrně nemožné, jelikož ta je okupována předměty jako je psaní na klávesnici a samozřejmě všespásným IVT/ICT/IKT nebo jak se to různě jmenuje. To, že by technologie konečně plnili své původní poslání média, nikoli samostatného předmětu, a navedla tak žáky na tu pravou cestu svého využívání, je tak poměrně nemožné.

Co zbývá? Doufat v to, že jednou budou ve školství peníze, které: 1) přivedou kvalitní učitele a umožní odchod těm méně kvalitním, 2) umožní zařízení škol technologiemi stačícími současným trendům, 3) nabídnou učitelům dostatečné možnosti vzdělávat se a běžet s dobou (viz Efekt Červené královny – skoro dole). Anebo doufat v to, že se chytré telefony a další komunikátory vyvinou tak, že cena low-endových zařízení bude pramalá, a tak jednou budeme moct počítat s tím, že žáci zaloví v kapsách a my 1:1, budeme-li z toho běhu schopni chytit dech, tuto technologii využijeme.