Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Blízká se na lepší časy alespoň pro přírodní vědy?

Širší veřejnost si za posledních několik let již zvykla na to, že na nedostatek technicky a přírodovědně vzdělaných absolventů si všichni jenom stěžují a skutek utek. Přírodní vědy zřejmě nejsou důležité. Jak jinak by se totiž dal vysvětlit nešťastný krok vylučující přírodovědnou gramotnost z Národní strategie podpory základních gramotností v základním vzdělávání nebo pozdržení platnosti revize RVP ZV? Jak jinak vysvětlit zvláštní dění kolem schvalování Standardů?

Zkušenosti z praxe i výsledky různých výzkumů dokládají, že postoje žáků k přírodovědným předmětům jsou mezi předměty nejhorší. Jinými slovy: žáci fyziku, chemii ani biologii rádi nemají. Faktorů je víc, vévodí ale (ne)důležitost učiva, jeho obtížnost i způsob, jakým jej učitel předává. Často jde právě o neschopnost učitele podat učivo tak, aby bylo pro žáky relevantní, aby viděli smysl, proč se něco učí. Přes reorganizaci vzdělávacích oborů v RVP se nedaří učivo předkládat jako součást celku, ale ve škatulkách, co je fyzika, co je chemie, co je biologie. Není divu, že k němu žáci pak takto přistupují.

V takovém případě nemůžeme očekávat, že se tyto předměty budou chtít učit, nebo že budou v hodinách spolupracovat. Efektivita výuky je tak většinou nízká, učitelům nezbývá nic jiného, než uchýlit se k nástrojům zajišťujícím kázeň: zkoušení a testům. Klid si tím sjednají, oblibu svému předmětu však zcela pohřbí.

Podle všeho však svítá na lepší časy. Projekt NIQES České školní inspekce si klade za cíl úpravu inspekčních nástrojů, což nutně povede k většímu tlaku na koncepci výuky. Projekt jasně počítá s tím, že jednotlivé vzdělávací oblasti, tedy i Člověk a příroda, doznají změn ve smyslu moderních, daty ze zahraničí potvrzených přístupů a strategií. Hodnotící funkce ČŠI tak oklikou přinese prosazení revize (ponovu inovace) RVP ZV, dopracování Standardů i jasné určení směru, kterým by se výuka přírodovědných předmětů u nás měla v následujících letech ubírat.

Do těchto změn by ovšem měly být zakomponovány i názory učitelů v co nejhojnější míře. Konec konců úspěch podobného snažení spočívá v dobrém přijetí tolik potřebných změn učitelskou komunitou.

Tak jen směle kupředu!

http://www.vzdelavani2020.cz/images_obsah/dokumenty/knihovna-koncepci/zakladni-gramotnosti/strategie-zakladnich-gramotnosti.pdf

K revizi RVP

 

Dobrý den, rád bych přišel se svou troškou do mlýna.
Připomeňme si, v čem je rozdíl mezi dřívějšími osnovami a RVP. Jedním z bodů je otevřenost, vyšší autonomie škol a provázanost. To nikoho nepřekvapí.
Začneme pak diskutovat o bezpečí, a já nechci tvrdit, že zde zmíněná témata sem nepatří, ale zapomínáme právě na tu provázanost. Je skutečně rozumné přifouknout RVP o „khaki-tématiku“, pár poměrně potřebných a moderních hesel a zapomenout na provázanost s oborem, který s bezpečností má nejvíc co do činění? 
Začínám si už pomalu zvykat na roli obhájce přírodovědných předmětů, které v poslední době ustupují naoko ukvapeným, ve skutečnosti asi děsivě promyšleným snahám zhumanitnit české školství, abychom za pár let ve stopách třeba Němců zjistili, že nám chybí techničtí a přírodovědní odborníci. Možná i proto (opět) revize zapomíná na bezpečnost práce, chování v mimořádných situacích, s mediální výchovou a výchovou ke zdraví spojenou informovaností o složení potravin – kde hledat více bezpečí?
Ve výsledku to bude zas jen rozumný učitel, který poukáže na zbytečné otravy čpavkem unikajícím z klimatizace v bance – stačí přece tak málo jako mokrý kapesník přes ústa. Učitel, který zvrátí fóbie z „éček“, vždyť E330 si ždímáme do čaje běžně. I učitel, který nebude při slově sex nervózně těkat. Jenže takovému učiteli ona nedotažená a příliš nákladná revize stejně nepomůže.
Všichni ti, co zde v diskusi zaplnili už 5 stran jsou ti, kteří volají po opravdu zvládnutém dokumentu. Ten se ovšem jak vidno nechystá. Alespoň jsme si tedy dokázali, že jsou učitelé, kteří mají stále zájem. Snad ho v nich současná kurikulární politika státu neudusí.

Dobrý den, rád bych přišel se svou troškou do mlýna k tématu revizí zvláště v oblasti bezpečnosti.

Připomeňme si, v čem je rozdíl mezi dřívějšími osnovami a RVP. Jsou to mj.: otevřenost, vyšší autonomie škol a provázanost. To nikoho nepřekvapí.

Začneme pak diskutovat o bezpečnosti. Diskusní plocha se plní názory. Nechci tvrdit, že zde zmíněná témata sem nepatří, ale zapomínáme právě na tu provázanost. Je skutečně rozumné přifouknout RVP o „khaki-tématiku“, pár poměrně potřebných a moderních hesel a zapomenout na provázanost s oborem, který s bezpečností má nejvíc co do činění? 

Začínám si už pomalu zvykat na roli obhájce přírodovědných předmětů, které v poslední době ustupují naoko ukvapeným, ve skutečnosti asi děsivě promyšleným snahám zhumanitnit české školství, abychom za pár let ve stopách třeba Němců zjistili, že nám chybí techničtí a přírodovědní odborníci. Možná i proto (opět) revize zapomíná na bezpečnost práce, chování v mimořádných situacích, s mediální výchovou a výchovou ke zdraví spojenou informovaností o složení potravin – kde hledat více bezpečí? Ano, chybí zmínka o vztahu s chemii, ale i biologií a fyzikou. Často si neuvědomujeme, že právě přes ochranu životního prostředí chráníme sebe.

Ve výsledku to bude zas jen rozumný učitel, který poukáže na zbytečné otravy čpavkem unikajícím z klimatizace v bance – stačí přece tak málo jako mokrý kapesník přes ústa. Učitel, který zvrátí fóbie z „éček“, vždyť E330 si ždímáme do čaje běžně. I učitel, který nebude při slově sex nervózně těkat. Jenže takovému učiteli ona nedotažená a chaotická revize stejně nepomůže.

Všichni ti, co zde v diskusi zaplnili už 5 stran jsou ti, kteří volají po opravdu zvládnutém dokumentu. Ten se ovšem jak vidno nechystá. Alespoň jsme si dokázali, že jsou učitelé, kteří mají stále zájem něco měnit a zlepšovat, že jsou i rodiče, kteří mají zájem o to jak a podle čeho se jejich děti učí. Snad v nich tento zájem současná kurikulární politika státu neudusí.

Hezký víkend všem!

 


Co motivovalo nás, anebo jsou dnešní žáci jiní než my?

Před nedávnem jsem se vyjádřil k diskusi vedené s ušlechtilým záměrem – získat tipy od kolegů učitelů a využít je ve vlastní praxi. Toto je předně důvod, proč by měly podobné portály jako je rvp.cz fungovat, proč by si o nich měli učitelé navzájem říkat, a proč by do nich měli být tlačeni i budoucí učitelé ještě studující na fakultách.

Problém byl však jinde. Diskuse se nesla v duchu získávání vzpomínek o tom, co motivovalo nás. V tomto případě předchozí odstavec neplatí stoprocentně. Sdílení zkušeností, co by na současné žáky platilo – ANO ANO ANO, ale snaha shromáždit a použít to, co platívalo – NE NE NE – a to z několika důvodů.

(Takto jsem reagoval v prvním příspěvku k diskusi.)

Ve třídě sice stále máme žáky z masa a kostí s jednou hlavou a dvěma rukama, tam asi podobnost končí. S rychlostí dnešní doby už na prvním stupni žáci provádí to, co by si ještě před pěti lety nedovolil deváťák.

Stejně je tomu i ve způsobu uvažování, přístupu k životu, k učení, k informacím (zdrojům i zpracování). Učitelé si musí uvědomit a přijmout fakt, že žáci jsou jiní a to, co platilo na nás, na ně nezabere.  Je pohodlnější vinu shazovat na žáka. Kolikrát už jsme při hospitacích slyšeli větu: „Žáci jsou hloupější. Příklady, které jsme počítali v normální třídě, teď nemůžu dát ani v semináři…“ nebo „Oni (na střední škole) nepoznají vedlejší větu přívlastkovou. To je učivo sedmé (?) třídy.“

Jak je to ale doopravdy? Jsou tito žáci hloupější? Ano, prokazatelně nezvládnou to, co jejich předchůdci. Co už ale není vidět je to, že jejich předchůdci dnes ovládají email, Excel a Word a jejich schopnost práce v MS Windows nebo schopnost vyhledat kýžené informace je po deseti letech „dobrá“. Nová generace sice – zatím (to proto, že jsme zatím nepřišli na to, jak je k tomu přivést) – nespočítá dříve řešené příklady, zato však najde, co potřebuje (nebo k tomu aspoň spěje), Windows nebo jiný operační systém je pro ně samozřejmostí a Word a Excel je nuda (potřeba jen ukázat jim, k čemu je možné je využít) – takže práce s poítačem už v nízkém věku přinejmenším uživatelská.Narozdíl od předchozí generace je tu stále potenciál růstu.

Nová generace sice neurčí vedlejší přívlastkovou větu (Mimochodem pozůstatek pravěku výuky češtiny, aneb učme to, co se dobře zkouší.) nebo dělají víc hrubek, zato však denně v SMS zprávách, chatech na MSN, ICQ či Facebooku, sděleními na zdi či profilu Facebooku, Twittru, Google+ apod. produkují takové množství textu, o kterém se zmiňovaným přeborníkům v hledání přívlastkových vět ani nesnilo. Učitelé tak stojí před nelehkým, ale už zřejmým úkolem, jak tuto vědomost o svých žácích využít ve výuce. Jde to vůbec? Je více než jasné, že postaru ne! Pokusme se tedy odhalit, co charakterizuje generaci těchto žáků, konfrontujme ji s výhledy na vlivy ve školství např. Horizon reporty a z toho tvořme závěry, jak na ně.

Kolegyně v diskusi mi oponuje zmiňujíc problematiku mezilidských vztahů, rodiny apod. Má pravdu, v tomhle stejní žáci přecejen jsou. Zkrátka proto, že jsou to lidi. Jinak ale, a dovolím se opřít o Efekt Červené královny (potřeba být aspoň tak rychlý jako doba) a o pouhý fakt, do jakého prostředí (ICT) se tyto děti rodí, jsou hodně odlišní.

Ano, lidsky k nim v otázkách osobního života přistupovat musíme. Dost možná stará pravidla platí více pro první stupeň – to nevím jistě. Každopádně stejná pravidla neplatí pro výuku už na druhém stupni (Opět by mohli oponovat učitelé ZSV nebo občanské výchovy, dokud by si neuvědomili, že poměrně nově musí reagovat i na postoje ke sdělením z médií a nebezpečí hrozící žákům v síti.)

 S dříve platnými metodami, přístupy, formami a způsoby motivace tak bude platit žákovo přesvědčení, že ve škole přece nic zábavného být nemůže. Třídy se nám rozdělí na ty, kteří přesto chtějí pracovat (Nakolik je to zásluha učitelů? Neučily by se tyto děti samy?) a na ty, kteří se budou nudit a vše sabotovat. To všechno jenom proto, že si neuvědomujeme, nebo se bojíme přiznat, že se změnou generací z Y na Z (o změně na alfu ani nemluvě) musí přijít i změna přístupu učitelů k výuce. Radikální bude muset být minimálně stejně tak, jak je tomu v přístupech žáků. Byť nejsou RVP stoprocentní, takovéto změny nám přesto umožňují, ba co víc, mnohdy k nim až vybízejí. Nakročeno tedy máme – víme o změnách, známe více nové žáky. Položit tu nohu na zem a zvednout druhou k chůzi už musíme sami.


PF 2012 poslané před 50 lety

Server Aktuálně.cz stejně jako další světové deníky (např. Frankfurter Allgemeine Zeitung) informuje čtenáře o výsledcích práce špičkových vědeckých pracovníků, kteří se sešli přesně před 50 lety, aby připravili prognózu obrazu Země v roce 2012. V roce 1962 ještě nemohli tušit, jak se o tři roky později formulovaný Mooreův zákon (tehdy zaměřený na počet tranzistorů na integrovaném okruhu) stane obecným principem zrychlování pokroku. Nemohli tak tušit, jaké obrátky svět nabere. Přesto se některé tehdejší prognózy naplnily. Zaměřme se pouze na ty příbuzné pedagogice.

Podle článku na serveru Aktuálně.cz vědci předpovídali, že „(V roce 2012) de facto nepůjde dělat rozdíl mezi ‘já’ a ‘můj počítač’, kde budou člověk a jeho osobní počítač tvořit jeden jediný, integrovaný a naprosto nerozlučný celek „. Nejedná se o nic jiného než o dnes uznávaný vzdělávací model 1:1, který je v současnosti podporován nejen notebooky a rozvojem tabletů, ale hlavně rozmachem mobilních telefonů.

Díky rozvoji technologií je reálná také prognóza vědců o školách bez žáků. Vědci podcenili těžkopádnost školského systému, který způsobil přetrvání tradiční školy. Snahy mnohých pokrokových vzdělávacích institucí však jdou předvídaným směrem. Shelly Blake-Plock, autor příspěvků na jednom z nejoceňovanějších blogů zaměřených na vzdělání Teach paperless se dlouhodobě zabývá, v duchu výuky bez užívání papírů, online vzděláváním. V souvislosti s online vzděláváním nelze opomenout Stephena Downese, autora mnoha velmi zajímavých myšlenek v oblasti vzdělávání. Pytel se také roztrhl s elearningovými univerzitami; Drexel Online Univerzita v Philadelphii, University of Phoenix nebo mezinárodní Walden University jsou jen některé z vysokých škol nabízejících vysokoškolské vzdělání zcela online. S cílem „rozvinout online vzdělávání a tím radikálně rozvinout volbu kurzů, přizpůsobit kurzy potřebám studentů a zredukovat náklady škol“ byl připraven projekt Schools That Work v rámci Online Learning in Idaho podporovaném portálem Edutopia. Více k tomuto projektu nalezne čtenář v článku Online learning podle Edutopia publikovaném Spomocníkem.

Že se předpověď povedla, dokládá celá řada výhod, které s sebou obrazy školy bez žáků i člověka spojeného s počítačem přinášejí. Mimo uvedených ekonomických důvodů je zde i větší možnost přizpůsobit vzdělávací obsah jednotlivci, dále pak aspekt dostupnosti vzdělání. Okamžitý přístup k informacím a to v jejich konkrétní podobě nebo „u svých známých“ (konektivizmus) je také v souladu s potřebami současné informační společnosti, což ukazuje kvalitu padesát let staré prognózy.

Právě z důvodu překotnosti trendů ve společnosti 21. století se, alespoň pro oblast vzdělávání, jeví střízlivější krátkodobější prognózy publikované jako Horizon report. Zmiňovaný Spomocník se jim ne nadarmo věnuje už tři roky (2009, 2010, 2011). Jde o předpověď vývoje technologií využívaných ve vzdělávání, která vznikla spoluprací stovky světových expertů sdružených NMC (New Media Consortium) a asociací EDUCAUSE (mezinárodní asociace vysokých škol), ve kterých jsou naznačovány maximálně pětileté výhledy směrem k trendům, kterými se vzdělávání bude pravděpodobně ubírat.

Jestli se školy opravdu vyprázdní a jestli se jednou počítače stanou přímo lidskou součástí v podobě čoček, tkání na rukou apod. uvidíme asi později než do konce tohoto roku, do kterého přeji všem kolegům jen to dobré.

 

Inspirativní zdroj:

KLEKNEROVÁ, Z. Ráj bez škol i řidičů. Tak viděli rok 2012 před 50 lety. Aktuálně.cz. [online]. Dostupný z WWW: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=727374.


Klíčové schopnosti ve 21. století a model KPCK: oponentská reakce

Tento text je pojat jako oponentura práce Stanislava Cikala, která vznikla v rámci kurzu Vzdělávací technologie pro 21. století. Autor vytvořil model KPCK v reakci na poznání klíčových kompetencí učitelů. Jedná se o pozoruhodnou snahu propojit několik moderních teorií s běžnou praxí, při této snaze se však autor dopustil několika nepřesností. Cílem tohoto příspěvku je poukázat na tyto nepřesnosti a uvést je na pravou míru.

1. Používání pojmů

Model TPACK (dříve TPCK) je vztažen na kompetence učitele. Autor modelu KPCK ovšem zařazuje pojem klíčové kompetence. Dochází tak k omylu – klíčové kompetence (KK) definované v RVP jsou vztaženy na žáka.

Schopnost rozvíjet KK žáků jistě patří ke kompetencím učitele. Je však zapotřebí tyto termíny striktně oddělit.

 

2. Rozložení jednotlivých průniků modelu

Model TPACK popsaný Mishrou a koehlerem se skládá ze 7 oblastí (průniků):

  1.  Content Knowledge (CK),
  2.  Pedagogical Knowledge (PK),
  3. Technology Knowledge (TK),
  4. Pedagogical Content Knowledge (PCK),
  5.  Technological Content Knowledge (TCK),
  6.  Technological Pedagogical Knowledge (TPK),
  7.  Technological Pedagogical Content Knowledge (TPCK).

 Klíčové kompetence

Ty jou definovány jako: Soubor požadavků na vzdělání, zahrnující vědomosti, dovednosti, postoje a hodnoty, které jsou důležité pro osobní rozvoj jedince, jeho aktivní zapojení do společnosti a pracovní uplatnění.

Kompetence je předpoklad či schopnost zvládat určitou funkci (Doporučení Evropského parlamentu, 2006; RVP ZV, 2007).

TPACK značí obecný rámec základních znalostí potřebných k výkonu učitelského povolání (Brdička, 2009a) – tj. obecný rámec kompetencí učitele. Kompetence k rozvoji KK žáků (abychom byli přesní) jsou tak součástí pedagogických kompetencí, nebo by spíše měla být čtvrtou složkou diagramu(pokud vůbec zmiňovaná). Oblast kompetencí je spíše další z vrstev, nikoli další složkou.

TPCK

3.  Písmena zkratky

Zkratka KPCK nedává smysl. Původní model TPCK (dnes již TPACK) je akronym anglických slov Technical Pedagogical Content Knowledge – proto buďto KPOZ (kompetenční, pedagogická, obsahová znalost) nebo CPACK podle původního modelu (C- competency).

 

Závěr

Činnosti učitelů postavené na dalším vzdělávání se, na jejichž konci stojí snaha o uspořádání nových poznatků do nové, vlastní struktury by měly být dále podporovány. Jedná se o jeden z nejvyšších stupňů v Bloomově taxonomii a jeden z možných způsobů zavedení inovace. Kdyby podobné snahy nevznikaly, kurzy pro další vzdělávání učitelů by byly pouze informační, zaměřené na rozvoj eklekticizmu učitelů. Rychle bychom se začali točit v kruhu. V dnešní rychlé době (viz Brdička, 2009b) je zapotřebí nejen na informace čekat, ale zkoušet produkovat vlastní, čím kreativnější, tím lépe. Tyto však musí po stránce faktické být v pořádku.

Použité zdroje

BRDIČKA, B. Integrace technologií podle modelu TPCK. Metodický portál: Články [online]. 16. 02. 2009, [cit. 2011-11-20]. Dostupný z WWW: <http://spomocnik.rvp.cz/clanek/c//10641/INTEGRACE-TECHNOLOGII-PODLE-MODELU-TPCK.html>. ISSN 1802-4785.

BRDIČKA, B. Co je podstatou kreativity? . Metodický portál: Články [online]. 07. 12. 2009, [cit. 2011-11-28]. Dostupný z WWW: <http://spomocnik.rvp.cz/clanek/c//11651/CO-JE-PODSTATOU-KREATIVITY.html>. ISSN 1802-4785.

CIKALO, S. Klíčové schopnosti ve 21. století a model KPCK. Bralin bloguje [online]. 17.11.2011, [cit. 2011-11-20]. Dostupný z WWW: <http://bralin.blogy.rvp.cz/2011/11/17/klicove-schopnosti-ve-21-stoleti-a-model-kpck/?res=1&sid=4va7aro2jtf5vgdqfe6522e373>.

EU. Doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 18. prosince 2006 o klíčových schopnostech pro celoživotní učení. In 2006/962/ES. 2006, xx, s. 10-18. Dostupný také z WWW: <http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2006:394:0010:0018:CS:PDF>.

MISHRA, P; KOEHLER, M. J. Thinking Creatively: Teachers as Designers of Technology, Pedagogy andContent, SITE, 2008. Dostupný z WWW: <http://punya.educ.msu.edu/2008/01/12/mishra-koehler-2006/>.

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání  (se změnami provedenými k 1. 9. 2007). Praha : Výzkumný Ústav Pedagogický, 2007. 126 s. Dostupný z WWW: <http://www.vuppraha.cz/soubory/RVPZV_2007-07.pdf>. ISBN: 80 87000-02-1.

 


Budoucnost vzdělávacích technologií: postřeh z konference projektu Metodika II

Na závěrečné konferenci projektu Metodika II měli účastníci možnost vyslechnout si hned dva technologicky zaměřené příspěvky. Vystoupení dr. Brdičky bylo opět protkáno spoustou podnětů vztažených na nutnost změny přístupu k výuce. Příspěvek utvářel opět novou strukturu, a měl tak co nabídnout i čtenářům Spomocníka, kde bylo mnoho dílčích informací již publikováno. Druhým příspěvkem byl na Spomocníku také publikovaný materiál, se kterým účastníky seznámil dr. Neumajer. Téma čteček elektronických knih plynule navázalo na vlivy technologií ve vzdělávání.

Rád bych se pustil do diskuse i po prvním vystoupení, druhý příspěvek ovšem bez reakce zůstat nemohl. Přesto však organizace selhala a čas určený na diskusi byl řečníky zcela spotřebován. Z tohoto důvodu reaguji alespoň tímto způsobem.

 

Nejvíce alarmující informace zazněla zhruba v polovině vystoupení. Mezi jednou z výhod využití iPadu ve výuce byly zmíněny minimální nároky na ICT gramotnost učitele. Jinými slovy: je jednoduché přístroj používat a tak s tím učitel nebude mít moc problémů. Položím-li si otázku, jaký učitel tyto technologie využívá, jak je využívá a co je k tomu potřeba, odpovídám si jednoznačně – je to učitel s nadhledem, učitel otevřený nejen novým technologiím, učitel, který je schopen polknout vlastní důležitost nositele vší moudrosti a změnit svou roli. V tom je právě ona otevřenost. Jedině přijme-li učitel roli facilitátora, průvodce a rádce, a má-li natolik široký přehled, aby mohl žáky efektivně navigovat, jedině pak může být okamžitý přístup žáků k informacím efektivně využit. Točení vrtule foukáním na přístroj, hýbání korunou pana krále v pohádkové knize nebo možnost vytáhnout obrázek z knihy a pak ho tam zase umístit žáky moc nenaučí – pobaví, ale nenaučí.  Síla této technologie je v okamžitém přístupu k interaktivně prezentovaným informacím.

To vyžaduje naprostou změnu koncepce vyučování, což si stále mnoho učitelů nedokáže připustit. Při současných cenách, bude-li škola vybavena čtečkami, bude jich jen pár. Proto výuka bude spíše skupinová. Že to funguje, dokládá např. prof. Sugata Mitra. Klasický výklad již nebude mít smysl, protože kvalitní výukový materiál informace přenese lépe než učitel s dataprojektorem a tabulí, navíc činnost žáků nebude jen v poslouchání a zapisování. Také testy nemohou měřit míru zapamatování poznatků, protože na informace důraz v hodinách kladen nebude. A dalo by se pokračovat dál.

Samozřejmě, že i povrvhní učitelé 1.0 budou moci čtečky zapojit a šířit image „moderních hodin“. Tím ale žáky pouze zabaví a to na čím dál kratší dobu. Využití iPadů aj. tedy přináší mnohem víc, než jen novou pomůcku. Právě je potřeba minimálních nároků na ICT gramotnost učitele při práci s těmito technologiemi přinejmenším úsměvná. Při troše snahy si ICT gramotnost doplní každý učitel. Využít potenciál těchto technologií bude ale umět jen doopravdy otevřený učitel. A otevřenost v tomto ohledu se tak snadno (je-li to vůbec možné) učit nedá!


Počítačové hry ve vyučování: Každý žák v ideálním případě bude mít speciální herní zařízení?

Počítačové hry ve vyučování: Každý žák v ideálním případě bude mít speciální herní zařízení?

S tímto stanoviskem si dovolím nesouhlasit a to z několika důvodů.

První a nejpatrnější je, že herní zařízení budou ve školách až na posledním místě seznamu pořizovaných věcí. Se současným stavem financí ve školách a uměním učitelů hry ve výuce efektivně využít, je to ovšem i celkem pochopitelný krok.

Dalším argumentem je to, že se sami žáci stávají čím dál vybavenějšími. Jak jsme se mohli doslechnout v pátek 14. 10., po pádu serveru se majitelé BlackBerry stali odříznutými od mobilního světa. Tato situace byla nepříjemná nejen pro businessmany (v ČR hlavní podíl majitelů tohoto telefonu), ale i pro žáky a studenty, kteří jsou poměrně výraznou skupinou majitelů tohoto komunikátoru (např. ve Velké Británii). Pro naše školní podmínky jsou tu ale čím dál vybavenější uživatelé přístrojů fungujících na googláckém Androidu nebo na jablečném iPhonu. Právě tohoto bychom mohli a měli využít. Roubovat jim další přístroj, aby snad  neměli techniky málo se kdekomu může jevit zbytečné.

Právě tato zařízení navrhovaná a oblíbená pro svou multifunkčnost by bylo podle mého rozumnější zařadit do výuky namísto specializovaných herních zařízení. Jednak se s nimi nikdo nebude muset učit zacházet, druhak se k nim žáci budou chovat jako by byla jejich vlastní. V neposlední řadě také odpadá nepříjemné vysvětlování, proč jsme do školy koupili herní zařízení. S telefony u žáků je společnost už poměrně smířená.

Samozřejmě, že komunikátory/chytré telefony nebudou mít takové možnosti a jejich užití oproti specializované technice bude omezenější. Na úkor vlastní užitelnosti, horizontu většího zařazení her do výuky i posílení vlivu na změnu smýšlení vedení škol o počítačových hrách ve výuce je to přece jen akorát.


Jak jsme na tom ve školách s ICT?

Druhá přednáška pořádaná v e-learningovém kurzu Vzdělávací technologie pro 21. století udeřila hřebíček na hlavičku. Docent Zounek z MUNI prezentoval výsledky svého výzkumu (Zounek, Šeďová, 2009) zaměřeného na ICT ve školách, využívání učiteli i žáky atp. Při poslechu přednášky mě napadlo několik otázek:

Z prezentovaných dat jsem pojal podezření, že se pouze ženeme za co největším počtem počítačů ve škole. Jak jinak si vyložit alarmující údaj, že v ČR spadá ve školách osm žáků na jeden počítač? Co kdyby to bylo jen šest žáků, nebo dva? Jak často by u počítače bylo prázdno? Jak by se vyplatily? V kolika hodinách týdně je při současné koncepci vzdělání, zkušenostmi a kompetencemi učitelů možné počítač využít? Kam by se taky všechny vešly? Idea učeben plných stolních počítačů je děsivá.

Jen velmi zřídka slýcháme o mobilních počítačových laboratořích, vozíčcích s notebooky nebo netbooky, které si žáci na hodině zkrátka vypůjčí. I zde je ovšem nasnadě pochybnost o efektivitě výuky v modelu 1:1. Aby taky ne, ve světě se toto téma probírá poměrně hojně (http://spomocnik.rvp.cz/clanek/12091/V-USA-SE-DISKUTUJE-O-VYUCE-11.html, http://spomocnik.rvp.cz/clanek/11297/NASTUP-TABLETU-JE-DEFINITIVNIM-VITEZSTVIM-11.html). Leckdo by také mohl mít strach o životnost takto půjčovaných a stále poměrně drahých počítačů. Jiní by zase mohli zapochybovat o připravenosti pedagogického sboru využívat tyto technologie. (Zde ovšem vzlétla první vlaštovka v podobě kurzu M-learning – využití mobilních technologií ve výuce.)

 

Ve zmiňovaném výzkumu (Zounek, Šeďová, 2009) mě taky zaujala pasáž věnovaná počtu a stáří počítačů, které mají k dispozici učitelé. Pětiletý stroj jakoby byl něco alarmujícího, co nutně táhne výuku zpět. Při poslechu těchto informací mě napadalo mnoho věcí: Kolik z mých kolegyň (a kolegů) ve škole prohání aplikace, které by počítač ve sborovně nebo kabinetě nezvládl? Kolik z nich vůbec počítač ve výuce a pro výuku používá? Připravuje-li si učitel elektronické podklady, je to ve škole nebo spíše doma? Je opravdu stáří počítače indikátorem kvality přípravy, nebo jde jen o scestí, protože na maily, prohlédnutí jídelníčku, zápis známek a tisk dokumentů stačí i starší stroj?

 

Aby všechno nevypadalo jako moje skepse k ICT, musím projevit zájem o zavádění ICT do škol. Konkrétně ale mobilních technologií, které nebudou vázány na konkrétní třídu. V hodině chemie, tak jako v každé jiné, je moře možností využití ICT byť jen jako zdroje informací, motivace či testovacího nástroje. Dostat se ale do PC učebny je poměrně nemožné, jelikož ta je okupována předměty jako je psaní na klávesnici a samozřejmě všespásným IVT/ICT/IKT nebo jak se to různě jmenuje. To, že by technologie konečně plnili své původní poslání média, nikoli samostatného předmětu, a navedla tak žáky na tu pravou cestu svého využívání, je tak poměrně nemožné.

Co zbývá? Doufat v to, že jednou budou ve školství peníze, které: 1) přivedou kvalitní učitele a umožní odchod těm méně kvalitním, 2) umožní zařízení škol technologiemi stačícími současným trendům, 3) nabídnou učitelům dostatečné možnosti vzdělávat se a běžet s dobou (viz Efekt Červené královny – skoro dole). Anebo doufat v to, že se chytré telefony a další komunikátory vyvinou tak, že cena low-endových zařízení bude pramalá, a tak jednou budeme moct počítat s tím, že žáci zaloví v kapsách a my 1:1, budeme-li z toho běhu schopni chytit dech, tuto technologii využijeme.


Jak správně začít výuku?

Dneska jsem byl pilotně ověřovat druhou verzi svých dotazníků. Zařídil jsem si chvilku času v prvním ročníku gymnázia. Žáci vše vyplnili nad očekávání rychle, takže jsem se mohl účastnit i části výuky.

Hodinu vedl praktikant. V žádném případě nehodlám tento text vést jako kritiku jeho výstupu. Ve hře bylo mnoho faktorů, nový třídní kolektiv, začátek roku atp., pro které nepovažuji začátek roku pro praxe za zrovna vhodný termín, kolegové v Českých Budějovicích mají ovšem jiný názor. Dalšími faktory bylo bezesporu to, že budoucí kolega měl ve třídě mimo kolegyně učitelky ještě jednoho chemika, což na klidu také nepřidá. Přesto si nemohu odpustit vyjádřit se k hodině.

 

S hrůzou jsem zjistil, že se druhou nebo třetí hodinu chemie žáci zabývají názvoslovím a chemickými zákony. Ano, jedná se o žáky gymnázia, kteří měli chemii v osmé a deváté třídě, přesto však nevidím nejmenší výhodu na tom, začínat zrovna takovýmto učivem. V hodině tak padaly pojmy jako zákon zachování energie (vysvětlen spolu se jmény Lomonosova a Lavoisiéra), atomová teorie Johna Daltona, na tabuli byl dokonce vztah E = m·c2, Wöhlerova rovnice přeměny kyanatanu amonného na močovinu a podobné kalibry. A mně se v hlavě houpalo kyvadlo s nápisem PROČ?

 

Již více než rok se zabývám postoji žáků k chemii jako školnímu předmětu a potažmo i oboru. Na začátku prvního ročníku není příliš důležité, jestli jde o žáka gymnázia nebo žáka odborné školy (žáky víceletých gymnázií stranou). Přicházejí ze základních škol, kde k chemii získali určitý postoj. Jaký je, ukázaly např. výsledky PISA v roce 2006. To, že se situace příliš nezměnila, dokazuje i šetření provedené v loňském školním roce na žácích dvou pražských obchodních akademiích. Předpoklad, že i u gymnaziánů, které jsem dneska navštívil, to nebude jinak, tak není zcela zcestný.

Pak tedy proč na ně hned ze začátku valit teorie o zachování hmotnosti, proč se ohánět jmény a vzorci? Abychom snad odradili i ty, kteří snad chemii měli rádi? Abychom ukázali, jak moc jsme se na fakultách naučili a jak to bravurně umíme předat? Neukazujeme spíš to, že sami nevíme, co si s RVP počít, jak učivo uspořádat?

Zkraje mírně vyplašeného žáka v hodinách chemie přece není zapotřebí hned ohromovat a uvádět v zoufalství, kolik se toho o chemii ví a kolik se toho bude muset naučit. Mnohem víc je tady opět ukázat, kde všude chemie kolem nás je (Snazší je pochopitelně ukázat, kde není, těch odvětví je méně.). Proč na místo tupého šíření pojmů neukázat žákovi, kde všude mohou poznatky, dovednosti a postoje (pro pedagogy učivo) nabyté v nadcházejících dvou hodinách týdně v celých čtyřech letech posloužit k jeho snazší orientaci ve světě?

Proč třeba není radno nechávat pivo v mrazáku přes noc a analogicky, proč je vhodné spravit vozovku ještě před zimou a když se tak nestane, proč jsou pak díry po zimě větší? Proč se tolik ochladí bomba kempingového vařiče, když otočíme kohout naplno? Proč se rychleji rozpustí cukr ve vřelém než ve zchladlém čaji? Proč ropa z havarovaného tankeru plave na hladině, když je to přece hustá olejovitá kapalina? Jak to že plyn, který vydechujeme, může někde v atmosféře bránit úniku tepla z planety, když nebrání třeba úniku tepla z pokoje, kde spíme? Kam se poděje veškerý plastový odpad? A co ta jaderná energie? Proč se honíme za omega-3 nenasycenými mastnými kyselinami? Co likviduje antioxidant? Proč na zumbě nejde zhubnout? K čemu mi při posilování je kreatin? Proč? Jak? K čemu? Jak lépe? Jak ohleduplněji?

Ano, musíme několik z nich připravit na medicínu, na VŠCHT, na přírodovědeckou fakultu apod. Ale kolik že jich to je? Ve světě toto číslo nepřesahuje 6 %; jsme tolik jiní? Budeme hned zkraje těch 94 % terorizovat tím, že zkrátka neumíme chemii vykládat tak, aby jim VŠEM byla blíž? Má ze třídy odcházet každý z nich s těžkou hlavou a jistotou, že chemie to vážně nebude nebo spíš říkajíc si: „Aha, tak o tom se chci učit!“?

Na tvrdé poznatky bude času dost na seminářích, které si vyberou jenom ti, co o chemii mají zájem.


Prosím učitele ICT o 3 minuty jejich hodiny

Vážené kolegyně a kolegové, učitelé ICT,

 

chtěl bych Vás požádat o chvilku z Vašich hodin v každé třídě k zadání KRÁTKÉHO dotazníku Vašim žákům. Jedná se o výzkum v oblasti m-learningu (přístupu v současnosti hodnoceného jako perspektivní) a možnostech, které ve škole máme.

Pokud můžete ve svých třídách postrádat 3 minuty času, prosím zpřístupněte žákům online dotazník pod tímto odkazem a požádejte je o jeho vyplnění.

Předem děkuji za ochotu!

zmiňovaný odkaz: http://www.kwiksurveys.com/?s=NCHEGO_ea69521c